Co vás skutečně uzdravuje? Objevte principy salutogeneze

Začněme pohledem na sebe jako na zázrak

Skvělým úvodem do tohoto stručného, ale snad podnětného zamyšlení je uvědomění si vlastní existence jako zázračného, dokonale propojeného celku. S přibývajícími roky se čím dál častěji snažím začít den s vděčností: „Hurá, všechno funguje, jak má!“ – místo obvyklého vnitřního skenování těla ještě v posteli, kdy člověk hledá, co kde bolí.

A pokud se přece jen něco ozve a potřebuje péči? Pak je přirozené udělat maximum pro to, aby se tělo uzdravilo – a pokud možno zůstalo zdravé i dál.

Mezi nejčastěji doporučované vnější faktory patří zdravá strava, kvalitní voda, pravidelný pohyb, redukce stresu, psychická rovnováha a – v dnešní době čím dál více – také vědomý přístup k působení elektromagnetických polí. To vše je důležité.

Ale salutogeneze – věda o tom, co zdraví vytváří a udržuje – jde ještě dál. Pomáhá hledat vnitřní faktory, které hrají zásadní roli v procesu uzdravování. Nabízí jiný pohled: ne soustředit se pouze na nemoc, ale zkoumat, co vlastně zdraví podporuje – ve vašem těle, mysli i životě.

Důvěra jako základ zdraví – pocit koherence

Aaron Antonovsky, zakladatel konceptu salutogeneze, byl izraelsko-americký profesor sociologie (1923–1994), který se věnoval otázkám zdraví z hlediska psychosociálních souvislostí. Nezajímal se primárně o to, proč lidé onemocní, ale proč zůstávají zdraví – i navzdory extrémnímu stresu, traumatu a životním těžkostem.

Při svém výzkumu se zaměřil na lidi, kteří i přes těžké zkoušky života dokázali zůstat fyzicky i psychicky stabilní. Hledal, co je spojuje – co jim pomohlo překonat nepřízeň osudu. Výsledkem jeho práce byl klíčový pojem: pocit koherence.

Tento pojem popsal jako „vše prostupující, trvalý, ale zároveň dynamický pocit důvěry“ v život.

3 pilíře zdraví podle Antonovského: pochopení, schopnost jednat, smysluplnost

Aaron Antonovsky rozčlenil pocit koherence do tří klíčových oblastí, které společně tvoří pevný základ psychické i fyzické odolnosti člověka.

1. Pocit pochopení

Důležité je, aby člověk měl alespoň rámcovou představu o tom, co se děje a proč. Nemusí jít o přesné vědecké vysvětlení nemoci – stačí určité porozumění nebo intuitivní vhled. Tento stav přináší klid, vnitřní orientaci a často i úlevu. Pochopení nám dává sílu přehodnotit situaci a upravit svůj postoj k ní.

2. Pocit, že jsem schopen jednat

Když rozumíme situaci, máme šanci uvědomit si zdroje, které máme k dispozici – ať už jde o vlastní schopnosti, podporu okolí nebo konkrétní kroky, které můžeme udělat. Klíčový je přitom pocit vlastní aktivity: že nejsme jen pasivní oběti, ale můžeme do procesu zasáhnout, i kdyby jen částečně.

3. Pocit smysluplnosti

Zřejmě nejzásadnější aspekt: má to, co žiji, smysl? Pokud člověk nenachází v životě smysl, chybí mu i energie a motivace k uzdravení. Smysl dodává sílu překonávat překážky. Jak říká Viktor E. Frankl, význam života není něco, co si člověk jen sám stanoví – život sám klade otázky, a je na nás, abychom na ně odpověděli. Právě překážky a krize se často stávají cestou k hlubšímu poznání.

Síla porozumění, jednání a smyslu v uzdravování

Pokud se i v náročných obdobích snažíme porozumět světu, zůstáváme aktivní, hledáme smysl – třeba i v maličkostech každého dne – máme větší šanci na uzdravení nebo alespoň na to, že onemocníme méně často a snáze zvládneme obtíže.

Aaron Antonovsky zdůrazňuje, že jeho koncept není „lékem na všechno“ a sám přiznává, že ne každá nemoc je léčitelná jen silou mysli. Přesto však pocit koherence významně přispívá k uzdravovacímu procesu. I v případech, kdy se fyzické zdraví obnovuje pomalu nebo vůbec, duševní stabilita a vnitřní rovnováha získaná díky tomuto postoji přináší úlevu, sílu a hlubší klid.

Kdo se chce tématu věnovat více do hloubky, může sáhnout po knize A. Antonovského „Salutogenese: Zur Ent-mystifizierung der Gesundheit“ (k dispozici v němčině), nebo po českém překladu knihy Viktora E. Frankla „Utrpení z nesmyslnosti života“, která se dotýká hledání smyslu i v těch nejtěžších chvílích lidské existence.

Člověk jako zázrak – a cesta k uzdravení

Vraťme se na začátek: člověk je skutečně zázračné dílo. Ať už mu pomáhají odborníci klasické medicíny, přírodní léčitelé nebo terapeuti pracující s energií, případně léky – skutečné uzdravení nastává až tehdy, když v těle i mysli začne působit souhra mnoha samoregulačních procesů. Ty probíhají na fyzické, psychické i jemnohmotné úrovni a jejich rovnováha je klíčem k dlouhodobému zdraví.

Tímto pohledem se zabýval už Paracelsus – vlastním jménem Theophrastus Bombast von Hohenheim – švýcarský lékař, alchymista, myslitel a průkopník celostního přístupu k člověku. Žil v 16. století a patřil k nejvýznamnějším osobnostem evropské medicíny své doby. Jeho myšlenky přetrvaly staletí a stále inspirují.

Na závěr si dovolme jeho slova, která dodnes rezonují svou jednoduchostí a hloubkou: 

„Chci-li uzdravit, nemohu dělat nic jiného, než pomoci jemu, vnitřnímu lékaři a léčiteli, aby opět nabyl síly.“